Začnu citátem z Ottova slovníku naučného,vydání z roku 1910.
„Krušné hory-Rudohoří-německy zvané Erzgebirge,130km dlouhé pohoří.Turisté navště-
vují jen Sonnenwirbel a Sněžku děčínskou,jelikož krás krajinných je tu pramálo.
Hornictví vyhubilo za dávna více lesů nežli žádouctno.“Dále píše „Sonnenwirbel vysoký 1244m nad mořem,známější je pod jménem Keilberg.“Jasně,je to Klínovec.
Hornictví se později na tomto kraji podepsalo obrovskými přesuny zemin,zasypa-
nými vesnicemi,jinde zase odtěženými krátery,kyselými dešti.Po těžbě uranu zde mi-
mo jiného zůstal radon,který se nečekaně objevuje při výkopových pracech,nebo jako plyn ze starých sklepů.V jakém stavu byly místní řeky a potoky netřeba zmiňovat.
Příroda je ale nezmar,lesy jsou teď skoro všude,stačí porovnat 80-90let staré fotografie.Tam kde byly rozlehlé pláně,louky a políčka,stojí nekonečné lesní porosty.A stopy po těžbě uhlí,se úspěšně snaží rekultivovat Sokolovská uhelná spol.
Řeka Rolava je opět pstruhová voda,a už nejen papírově,ryby tam skutečně jsou.
Poetické názvy místních vesnic,nebo míst už nepůsobí ironicky a člověk chápe
jak ta jména vznikala-Boží Dar,Boží požehnání,Rájec,Nebeská skála nad Pekelským údolím,Peklo,Nové Zvolání a samozřejmě i Hrabalovo Onen Svět,z knihy Obsluhoval jsem…,i když to místo si pan spisovatel hezky vymyslel-nebo ne?
Musím doporučit knihy pana Mikšíčka,který vlastní plno krásných starých pohledů a vydává je se srovnávající fotografií se současnosti.Znovu objevené krušnohoří
již vyšlo v několika vydáních.
Příště se pokusím zaměřit na nějakou lokalitu detailněji,ale kde začít?
Krušné hory začínají podle některých publikací u Žernosek a končí u Chebu.
Blog | Miroslav Handšuh